Z Londýna do Madridu a pak dál až na konec světa aneb jak Lucius objevil Lucianu - Z Londýna do Madridu a pak dál až na konec světa aneb jak Lucius objevil Lucianu

Z Londýna do Madridu a pak dál až na konec světa aneb jak Lucius objevil Lucianu

Tmavohnědá loď mocně rozrážela vlny, na její přídi stál vysoký blonďatý aristokrat a navzdory mizerným povětrnostním podmínkám stál vzpřímeně jako svíce na jeho biřmování. Rozhodně, ale přesto elegantně a s šarmem kormidloval směry své karavely či řídil kroky posádky. Ó, jak impozantně se tyčil proti ocelovému nebi jeho rozmarům navzdory.
Přikrčený v ochraně proti živlům se k něm dohrabal černovlasý muž v tmavém plášti.
„Kapitáne?“
„Ano, Severusi?“
„Poslal jste pro mě, pane?“
„Ano, a kolikrát ti mám říkat, že mi můžeš tykat, když u toho posádka není?“
„Jistě, Luciusi, ale co mi chceš?“
„Co můj syn?“
„Draco je ve své kajutě s tím podporučíkem Potterem, studují mapy hvězd... myslím.“
„A moje žena?“
„Narcissa dohlíží na personál v kuchyni se svou sestrou Bellatrix, aspoň to říkala, když jsem na ni klepal. Neměli jsme je vůbec brát, žena na palubě znamená neštěstí.“
„Nech si těch řečí. Co Lord Voldemort? Náš vážený chlebodárce.“
„Oh, ten, toho jsme taky měli nechat doma, zrovna obtěžuje toho felčara Brumbála. Bůh ví, co mu zase chce.“
„Hm, co ten vezeň? Black nebo tak nějak.“
„No, je u něj kaplan Lupin, asi ho zpovídá.“
„Služebnictvo?“
„É, Weasley vytírá zadní palubu spolu s Krumem nebo ji aspoň vytírali, když jsem tam byl. Grangerová a Weasleyvá opravují záložní plachtu nebo by aspoň měli.“
„Dobře, díky, Severusi.“
„Pane, myslíte si, že bylo opravdu nutné brát je s sebou všechny?“
„Ano, a už zase mi vykáš.“
„Promiň.“
„Ách, já vím, že tam někde je. Má země, já ji objevím, objevím svoji Lucianu.“
„Jo, Luciusi, jsem tu ještě kvůli tomu, že ti přišel dopis. Ten holub hrdině padl, jakmile dosedl na palubu, ale dopis jsem našel. Statečný to pták! Tady ho máš.“
„Prosim tě, co bych dělal s chcíplým ptákem, naval ten dopis!“
„No jo, jen jsem si myslel, že bys mu mohl dát požehnání. Tady je ten neživý cár papíru.“
„Hm, dík... Hm.. Bla, bla.. Zdvořilosti... Hm... Uááá!“
„Luciusi? Co se děje? Stalo se něco na kontinentě?“
„Ne, ale... už... už ji někdo objevil. Tady mi píšou, že novej kontinent objevil už ňákej Kryštov Kolumbus!“
„Ach, Luciusi, to je mi líto, ale nemůžu říct, že bych to neříkal.“
„Severusi, poď sem a obejmi mě, ať objevím aspoň to, jestli sis konečně jednou umyl vlasy.“

-1. Kapitola || 1. Kapitola

Z Londýna do Madridu a pak dál až na konec světa aneb jak Lucius objevil Lucianu